Haggard

Haggard - Eppur Si Mouve (2004)


All'inizio è La Morte
Minuetto In Fa-Minore
Per Aspera Ad Astra
Of a Might Divine
Gavotta In Si-Minore
Herr Mannelig
The Observer
Eppur Si Muove
Larghetto / Epilogo Adagio
Herr Mannelig (short version)

I když album není tak revoluční jako památný Galileův výrok, jisté osvěžení do dnes tolik zmiňovaného symfonického metalu přináší. Latinsko-německo-anglické texty nesoucí proroctví dob dávno minulých jsou na nás chrleny záhrobním chropotem stejně jako mužskými sborovými soprány či ženskými výškami, při nichž praskají okenní výplně. To vše na pozadí melodické kovové řežby spíše toho jemnějšího zrna, doplňované nástroji ovládanými těmi klasičtěji zaměřenými členy kapely. Při prvním poslechu by se mohlo díky všemožným předehrávkám a intermezzům tvořených čistě z výletů za renesancí zdát, že symfonické party tvoří prim, nicméně při dalších posleších poznáte, že metalové kořeny Haggardu o sobě dávají za včas vědět. Příkladem budiž třeba taková osmiminutová Of A Might Divine, která by mohla být ukázkovým vzorkem celého alba. Oba hudební aspekty se tu skvěle prostřídávají a doplňují tak, že v celkovém výsledku tvoří pro ucho posluchače velice příjemný celek.

Výjimečnou skladbou je úchvatně provedená Herr Mannelig, čerpající z tradičního švédského motivu, který už v minulosti zpracovali například i In Extremo. Na „Eppur si muove“ se objevuje hned ve dvou verzích, z toho ta kratší má rychlejší nástup elektrických kytar a je tak ochuzena o vzdálené dunění bubnů a překrásný vokál zpěvačky Karin, jenž společně působí jako poslední modlitba před koncem světa.

Ve skutečnosti je to ale jen tečka za celým albem, které se nemusí líbit každému, ale rozhodně stojí za to si ho poslechnout. Za ní už následuje jen několikavteřinové ticho a po něm úplně poslední znělka s dozvuky 15. století. Pak už stačí jen otevřít oči – vítejte zpět v tom dvacátem…