Enter Shikari-Common Dreads

1. Common Dreads (2:07)
2. Solidarity (3:12)
3. Step Up (4:39)
4. Juggernauts (4:43)
5. Wall (4:28)
6. Zzzonked (3:26)
7. Havoc A (1:39)
8. No Sleep Tonight (4:15)
9. Gap In The Fence (4:05)
10. Havoc B (2:51)
11. Antwerpen (3:13)
12. The Jester (3:54)
13. Halcyon (Intro) (0:39)
14. Hectic (3:16)
15. Fanfare For The Conscious Man (4:10)

Country: England
Genre: Rock/Hardcore/Electronic
Label: Ambush Reality
Release Date: June 15th, 2009
Když vyšlo debutové „Take To The Skies“, do té doby neznámá parta z anglického venkova způsobila hotové pozdvižení. Připouštím, že vlna nadšení neminula ani mě a dostal jsem zásah v plné síle. Chválu na Enter Shikari (MySpace.com) jsem pěl doslova na potkání. Jenže jak známo, natočit dobrou první desku je těžké, ovšem smysluplně na ni navázat bývá daleko těžší. Jak si s tímhle tvrdým oříškem hoši poradili, se dozvídáme nyní po dvou letech.
To, čím prvotina zaujala, byla hlavně drzost, s jakou na ní byly zkombinovány zdánlivě nespojitelné faktory: kytary, synťáky a skoro hardcorový vokál. Tím dalším pak byl fakt, že album vyšlo na malé nezávislé značce. Agenti velkých labelů byli odháněni ode dveří zkušebny, se zdviženými prostředníky v zádech. Ovšem už tehdy bylo jasné, že takový přístup nemá budoucnost. Nabízela se otázka, jak se kapela k výzvě „druhá deska“ postaví.
Existuje pořekadlo, že peníze jsou vždycky až na prvním místě. K němu můžeme hned přihodit další, a to: nic netrvá věčně. Stejně tak i skrývání se v černých koutech undergroundu muselo jednou skončit. „Common Dreads“ vyšlo pod dohledem mocných Warnerů a žádný zarytý obhájce nezávislé scény s tím už nic nenadělá. Víc peněz logicky nabízí víc možností, ať už při nahrávání nebo jinde. Dlužno podotknout, že je to z nahrávky cítit na sto honů. Lví podíl na tom také má Andy Gray, známý svojí spoluprací s Radiohead nebo U2. Ostatně, když na to přijde, s velkou firmou v zádech může kapela vydávat desky třeba za polárním kruhem.
Jak bylo předesláno, Enter Shikari jsou mistry v kombinování elektronických zvuků a nařvaných kytar. Lze ovšem říct, že zatímco na debutu dominovaly kytary, na „Common Dreads“ se vlády chopily syntezátory. Kytarové riffy ustoupily do pozadí a prim začala hrát právě elektronika. I toho chroptivého zpěvu je tady o poznání méně. Ve skladbě „No Sleep Tonight“ se nemůžete zbavit dojmu, že zpěvákovi začalo být líto hlasivek, a tak začal docházet na hodiny zpěvu. Jestliže tomu tak opravdu je, jedině mu to prospělo. To potvrzuje i následující „Gap In The Fence“ s pozvolným akustickým nástupem.
Chce se mi jásat nad skvělou deskou. Místo toho nevěřícně kroutím hlavou a v paměti lovím kapely, kterým podpis smlouvy s velkým vydavatelstvím tak výrazně pomohl. Místo namáhání mozkových závitů se radši naplno nechám unášet na vlně radosti a nadšení. Ostatně stejně jako před dvěma lety. [Ondřej Michal]